Nedávno jsem slyšel zajímavou úvahu jednoho člověka, kterého si vážím. Tématem bylo zamyšlení nad společnými znaky fašismu, socialismu a komunismu a to v souvislosti s ekonomickou situací ve světě. Po té co jsem si opakovaně prošel celé to povídání a udělal si sám malý průzkum zejména v oblasti definice termínů (díky wikipedie, ušetřila jsi mi spoustu času :) ) rozhodl jsem se s vámi podělit o tuto úvahu.

Takže začněme nejprve srovnáním těchto ideologií, nebo lépe jejich pojetí ekonomiky na úrovni encyklopedických definic. Cílem je zejména ukázat vztah k ekonomice, ne komplexní pohled na danou ideologii:

Socialismus:
- z latinského socialis družný společenský
- hlavní důraz klade na solidaritu ke skupině
- ekonomika a další odvětví společnosti mají být řízeny centrálně
- stát má ovlivňovat ekonomiku podle svých zájmů (zájmů skupiny)
- hlavní úlohou státu je pak postarat se o své občany nejlépe ve všech oblastech života
- základní myšlenkou je společné vlastnictví
- upřednostňuje zájmy (i práva) většiny nad zájmy jednotlivce
- masivní nástup ideologií do praxe zejména těsně v období před a zejména po druhé světové válce a to až do dnešních dnů !!!

Komunismus:

  • požaduje společné vlastnictví, nebo sdílení majetku a odmítá třídní rozdíly
  • prosazuje centrální řízení zájmů skupiny
  • ideologie navrhuje např. i kolektivní výchovu dětí
  • zastánci zpravidla sdružováni do skupin a politických stran a organizací
  • své zájmy prosazuje zejména revolucí a tudíž silou na rozdíl od socialismu, který uplatňuje zejména ovládání formou kontroly
  • jako legitimní považuje diktaturu jako nutnost pro prosazení zájmu komunity a tudíž potlačuje individuální svobody
  • nejvíce ideálním představám se model podařilo uvést do života v Rusku po roce 1917 po té co Rusko bylo ekonomicky prakticky  zdevastováno carskou válkou
  • masivněji se ideologie dostaly do reálného života zejména po první a následně druhé světové válce (jinak pokusy probíhaly již po celé 19 století, zejména v jeho druhé polovině)


Fašismus:

  • totalitní ideologie, antidemokratický a antiliberální režim
  • nadřazuje zájmy celku nad zájmy jednotlivce
  • vše je podřízeno zájmu, že stát musí fungovat jako hodinky
  • v čele státu fakticky stojí vůdce, nebo skupina vůdců ovládajících vládu
  • k potlačení opozice používá násilí
  • potlačuje konkurenci prosazováním klientelismu, protekce, apod. (takže vlastně jiná forma státního dohledu a vlastnictví)
  • provádí kontrolu médií, zneužívá propagandy
  • stojí v opozici např. proti cizincům, přistěhovalcům
  • používá cenzuru informací


Tolik jen pár informací na úvod a můžeme se pustit do naší úvahy...

Co mají tyto ekonomické směry společné? V zásadě jsou všechny tři směry z ekonomického pohledu stejné. Všechny požadují v zásadě centrální kontrolu. Nadřazují zájmy skupiny (státu) nad zájmy jednotlivce. Jinými slovy pár lidí si myslí, že jsou chytřejší než ostatní a řídí ekonomiku země. Takže se snaží řídit např. cenu ropy a pohonných látek, ceny zboží na trhu (např. kolik bude stát maso, mléko, vejce apod.), zjednodušeně řízení ekonomiky centrálně a direktivně. Dále pak se pak snaží tyto "ekonomické směry" prosazovat, obecně centrální řízení ekonomiky, v podstatě násilnou formou. Fašismus např. zabavoval majetky židů a přiděloval svým stoupencům, tedy vyvoleným. Komunismus revolucí a se zbraní v ruce zabavoval majetky jejím vlastníkům a předával je do vlastnictví lidu, tedy jinými slovy do rukou opět řady vyvolených. Socialismus také prosazuje centrální řízení násilnou formou, ale jde na to mnohem rafinovaněji. Je to v podstatě stejný princip - převzetí kontroly nad lidmi - jen metoda je odlišná od násilí fašismu a komunismu. Socialismus přebírá kontrolu nad lidmi tím, že je oslabí. Proto jsou tak zákeřné termíny sociální zabezpečení, nebo sociální jistoty. Protože pokud stát zajistí člověku do určité míry sociální jistoty (bydlení, jídlo, oděv, zdravotní péči, vzdělání), člověk je pak mnohem ochotnější vzdát se svých svobod a své duše za falešný pocit bezpečí.

Komunismus postavený na marxistických základech fungoval dobře v Rusku a po druhé světové válce zejména ve východní Evropě, ale třeba v USA pak veškeré pokusy selhaly. Fašismus fungoval dobře v Německu a Itálii a rovněž např. v USA se trvale neuchytil. Socialismus však neskončil pádem železné opony a postupným přechodem východního bloku ke kapitalismu. Naopak ekonomické myšlenky socialismu se dnes mnohem více dostávají do povědomí ekonomů, než tomu bylo za éry Ruskem řízeného socialismu východního bloku a než si vůbec připustíme. Pokud se podíváme do historie, tak najdeme jednu společnou charakteristiku u všech zmíněných režimů. Kdy se dostaly k reálné moci a začal jejich ovlivňování světa? V době zásadní ekonomické krize, když byla ekonomika v daných zemích zdevastovaná např. válkami, nebo prostě jen jejím výrazným útlumem. A v podobné situaci se nacházíme i v dnešní době.

Fiskální rozpočtová politika států, opřená o mechanismy stimulačních balíčků, veřejných zakázek v době kdy ekonomika stagnuje, vede k vytváření pracovních míst pro lidi a firmy a takto vzniklý schodek rozpočtu pak stát ideálně vykryje z daní, které stát vybere, až se ekonomika zlepší. Toto ale vede, jak je viděl ze situace v USA, ale i celé Evropě k dlouhodobému životu státu na dluh. Tento ekonomický pohled na řešení problémů se opírá o keynesiánské principy. Je to stále hlavní ekonomický směr vyučovaný v dnešních školách ekonomického zaměření. Tento pohled na řízení ekonomiky má k socialismu blíže než se může zdát a je to dnes hlavní proud západního pojetí kapitalismu v čele se Spojenými státy. A tyto zásahy států do vlastních ekonomik začínají mít podle mého názoru velmi negativní důsledky. Protože ve Spojených státech se dnes znárodňuje, ať to nazveme jak chceme. Jenom se na to používá jiné slovo bailout. Takto byl fakticky "znárodněn" a pod centrální kontrolou automobilový průmysl, banky, pokračuje to zdravotní péčí, vzděláním apod.

Socialismus obecně říká "my (stát) se o vás postaráme". Stará filozofická pravda však říká "Dejte člověku rybu a nasytíte ho na jeden den, naučte ho ryby chytat a nasytíte ho na celý život“. Dát člověku rybu v podobě sociálních dávek a záchranných balíčků z něj dělá člověka závislého a tedy člověka, který se postupně dostává do úplné závislosti na státu, vládě a jejich pomoci. Pomalu tak bude výměnou za sociální jistoty zákonitě přicházet o další aspekty života, které budou kontrolovány státem. A kde se to zastaví? Pokud něco každý neudělá sám pro sebe a nestane se svobodnějším a nezávislejším, pak se to zastaví až u totální kontroly státu nad životem člověka a jeho svobodami - tedy u otroctví. Dnes přestože je čas ekonomických problémů a řada lidí má nouzi a já se této nouzi v žádném případě neposmívám, není čas na to koukat na stát a vlády a natahovat ruku s žádostí o pomoc. Protože socialismus byť ne již v rudé podobě, ale třeba v modré bude jediným výsledným stavem. Já sám za sebe chci být v prvé řadě svobodným člověkem, kterému vláda nekecá do života a neovlivňuje ho v běžných životních situacích. Nejsem připraven a nehodlám se vzdát svých svobod, platit čím dál tím větší daně na stát, který je pak přerozděluje ani nevím kam, zadlužovat ani sebe, ani své děti. Ještě lepe řečeno: "Chci být suverénním člověkem". Tedy někým kdo není na nikom závislý, komu nikdo nestrká nos do života a neříká, co a jak má dělat, který je zodpovědný za svůj život a život své rodiny. Nechci být otrokem státu, který mne zadlužil a pak mě sdírá daněmi, aby tento svůj dluh zaplatil.

Nepotřebuji, aby se o mě vláda starala a řešila moje sociální jistoty. Chci mít svobodu říkat, co si myslím, a dělat to, co chci, a nést si za to zodpovědnost. Nechci však fašismus, který se opírá o několik chytrých chlapíků, kteří kontrolují vládu a pomocí organizací, jako je gestapo a jim podobné organizace dneška, které mají jen jiná jména, ale stejné cíle. Nechci ani komunismus, který říká, abych dělal přesně to, co mi systém řekne, a nic jiného, nezlobil a oni se pak o mne postarají. Ani nechci socialismus byť v moderním pojetí USA či Evropské unie, kteří mne oslabují v mých svobodách a možnostech se suverénně rozhodovat o své budoucnosti a uvalují na mne jho v podobě daní a dluhů. Zkrátka chci sám rozhodovat o svém životě a nechci, aby mi někdo říkal, co mám dělat.


Díky Ameriko, díky Evropo, nechte si svůj socialismus a zachovejte mi mou svobodu a suverenitu.